NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

RECENZE A OHLASY > LITERATURA > Nike 2007: Polské vylupování literárních fazolí

POLSKÉ VYLUPOVÁNÍ LITERÁRNÍCH FAZOLÍ

Michala Benešová

 

Před nedávnem jsme se zde i na stránkách Literárních novin zamýšleli nad českými a polskými literárními cenami. Vraťme se k tomuto tématu krátkou úvahou inspirovanou čerstvě udělenou polskou cenou Nike.

 

Přiznejme hned v úvodu, že náš tip na vítěze tentokrát tak úplně nevyšel. Ve vyrovnané finálové sedmičce nominovaných se však favorit hledal těžce. Nakonec si sošku Nike již podruhé odnesl její historicky první laureát, u nás málo známý Wiesław Myśliwski za svůj román Traktát o vylupování fazolí. Sázet spíše na Magdalenu Tulli či Mariusze Szczygła mělo své opodstatnění. Tulli v češtině známe dokonale, Szczygłův reportážní výlet do Čech, nazvaný příznačně Gottland, vychází právě v těchto dnech – má-li pro české čtenáře polská literatura nějaký lákavý náboj, mohl by to být právě polský pohled na českou mentalitu, byť se Szczygieł snaží díkybohu vystříhat stereotypního osekání české kultury na Hrabala a Kunderu. I Myśliwského tvorbu však mohli čeští čtenáři zaregistrovat, jeho román Kámen na kameni u nás vyšel v polovině osmdesátých let.

 

Myśliwski bývá řazen do proudu tzv. chlopské (vesnické) literatury, v Polsku populární. Vesnickou kulturu však sám vsazuje do obecnější, takřka existenciální roviny, což dokazuje už přesně čtyřicet let. A to je první zajímavý postřeh, který si lze z letošního ročníku Nike odnést. Zatímco loni bodovali autoři té nejmladší generace (vítěznou Dorotu Masłowskou již známe, Michał Witkowski k ní brzy přibude, před časem rovněž oceněný román Hnůj Wojciecha Kuczoka vyšel slovensky), kteří mnohdy ještě dost konzervativní polskou čtenářskou obec provokovali (sebe)ironickou, verbálně nevybíravou, byť zlehka lacinou veršovanou hříčkou na téma mediální masáže dnešního světa a povrchnosti ve všech její podobách (v případě Královniny šavle Masłowské) nebo zasazením děje do prostředí polských gayů (v případě Chlípnic Witkowského), letos porotu zaujali autoři starší a zkušenější. Nike jako by se ztišila, dala prostor klidnějšímu vyprávění i veršům navracejícím se do dětských let (Tomasz Różycki). Mimo jiné i poměrně spravedlivým generačním rozrůzněním nominovaných i oceněných autorů a autorek se polská Nike liší od svých českých kolegyň. Výsledkem může být zajímavý (nejen) generační dialog. Co bychom za něj u nás dali.

 

Co může i české zájemce na letošní Nike inspirovat? Nejen vítězný román, ale i některé z dalších nominovaných titulů zaujmou způsobem vyprávění. Rafinovanost autorů se projevuje různě. Moje první sebevražda Jerzyho Pilcha balancuje na pomezí povídkového souboru a románu složeného z úlomků příběhů, tematizuje nechuť popustit uzdu rozvinutým fabulím. Podobně jako u Myśliwského je vypravěč zároveň hlavním hrdinou bilancujícím vlastní život. Magdalena Tulli, která ve své knize Soukolí tak zručně načrtla postavu vypravěče, hrdinu svého vlastní příběhu, nad nímž však sám má jen omezenou moc, se tentokrát vydává opačným směrem – vypravěč Kazu se stylizuje do role demiurga, který vládne naraci a dává vznikat příběhu v mnoha variantách. Můžeme se těšit, že i napočtvrté se jejího svérázného textu, ráje pro investigativního čtenáře, zhostí některá z českých překladatelek.

 

Hovořit i naslouchat

Myśliwského Traktát o vylupování fazolí je vlastně jedním rozsáhlým monologem správce rekreačních domků v rodné vsi. Hrdina je zároveň vypravěčem, člověkem zakořeněným v historických reáliích i postavou takřka symbolickou. Myśliwski před čtenáři rozvíjí „hospodářův“ životní příběh bolestně poznamenaný druhou světovou válkou. Spouštěcím mechanismem se stává příchod tajemného hosta, jenž chce od hospodáře koupit fazole. Společné vylupování fazolí, takřka starosvětské, je pak pozadím, na němž hrdina odhaluje nejen svůj osobní příběh, ale i příběh celé poválečné polské společnosti.

 

Hlavní roli svěřuje Myśliwski jazyku, právě mluvený jazyk je pro něj naprostou volností, kterou i na čtyřech stech stranách využil (paradoxně) téměř asketicky. Hovoříme o stylu a jazyku, kniha by jinak mohla být klidně o sto stran kratší. Mlčenlivá postava hosta je tu takřka nevyčerpatelným narativním potenciálem, který realizuje druhý účastník „rozhovoru“. Významu slov je třeba naslouchat, ne je poddat našim myšlenkovým stereotypům; musíme dát průchod přirozené potřebě vyprávět a poslouchat zároveň. Myśliwski obé sjednocuje dokonale. V častém verbálním exhibicionismu současné literatury zajímavá návštěva v poněkud jiném světě.

 

Podobně jako v předchozích ročnících Nike, i letos prozrazuje pohled na nominované tituly, že nejen literární ceny, ale literatura vůbec, se v Polsku nemají zle. Krom nápadité práce s jazykem mají knihy M. Tulli, J. Pilcha, vítězného Myśliwského i dalších cosi, co lze Polákům závidět. Spojují prvky literární fikce, hry s jazykem a experimentování s možnostmi, jež literární text nabízí, s hlubším podtextem, díky němuž nemá čtenář pocit, že je svědkem bohapustého tlachání nadměrně egoistického tvůrce či formálního experimentu postrádajícího jakékoli nosné téma. Ostatně zmíněná Magdalena Tulli je toho dobrým příkladem. Literatura jistě čtenářsky náročná, jazykově vytříbená, silně stylizovaná, pohrávající si s různými možnostmi ztvárnění role vypravěče, ale přesto úsporně nerozvláčná, v rámci celého autorčina díla vnitřně konzistentní a knihu po knize jednoduše lepší. Chcete-li se na vlastní kůži přesvědčit, kam dospěla polská literatura na prahu nového tisíciletí, romány Stehy či Soukolí jsou bezesporu dobrou volbou. Snad se brzy dočkáme i nového Myśliwského, po dvaceti letech by bylo načase.

 

Text vyšel v Literárních novinách 42/2007.

16. 10. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 986372 návštěv, dnes zatím 547 (3 online).