NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

RECENZE A OHLASY > LITERATURA > Pohled ze sousedství (M. Szczygieł: Gottland)

POHLED ZE SOUSEDSTVÍ

Patrik Eichler

 

Pokud jsem se jednoho dne probudil do lidského světa jako brouk, opravdu se mám ptát, jak v takovém stavu dojedu do práce? O tom i o hledání hranice mezi potřebou každodenního života a zradou sebe sama vypráví reportážní kniha Mariusze Szczygła Gottland.

 

Znalý zahraniční pohled na domácí reálie je pro našince vždycky užitečný. Díky pohledu zvenčí může cizinec vypíchnout jako podnětná ta témata, která doposud stála stranou zájmu domácích diskusí. Cizinci nic nebrání pojmenovávat viděné třeba i konfliktně, protože se nemusí obávat, co na jeho slova budou druhý den říkat jeho přátelé či kolegové. Mariusz Szczygieł tohoto potenciálu využívá. Není sice detailním znalcem nejnovějších českých dějin, ale zemi pravidelně a již dlouhou dobu navštěvuje a česky také čte, sice ne zcela systematicky, ale na novináře docela obsáhle.

 

Texty otištěné v knize Gottland autor původně psal pro svůj domovský deník – polskou Gazetu Wyborczu. Těžiště prvních dvou reportáží – o rodině Baťů a Lídě Baarové s Adinou Mandlovou – leží v protektorátu, další texty se věnují tématům z padesátých let (stavbě Stalinovy sochy na pražské Letné), období pražského jara i letům normalizace. Autor nás tak skrze jednotlivé příběhy provází československým dvacátým stoletím, a skládá tak jeho celkový obraz. Hovoří o dobové nevšímavosti, strachu vzpomínat na minulost a hovořit o ní. Jakoby mimochodem zmiňuje lidskou potřebu vnímat dějiny nikoli podle často šedé a nevýrazné skutečnosti, která se odehrála, ale podle nějakého nevyjádřeného ideálu. Tak Szczygieł při setkání s pyrotechnikem, který měl na starosti odstřel Stalinova pomníku, čte z literárního textu o mladé dívce, která při tom měla zahynout. Pyrotechnik, který měl akci na starosti, ví ovšem jen o jedné jiné oběti, která v té době u pomníku zahynula, a táže se, proč je potřeba vymýšlet nové oběti. Ve chvíli, kdy jeho žena odpovídá „protože Stalin oběti vyžaduje“, je pohled na ni dobrým příkladem výše popsaného vztahu k dějinám. Skutečnost je prostě někdy šedší, než bychom si chtěli přát. Šedý přebal knihy a použité ilustrační fotografie šedost vhodně ilustrují.

 

Nejkratší text Gottlandu má čtyři řádky, nejdelší ke třiceti stranám (o Janu Palachovi a Jaroslavě Moserové, respektive o Zdeňku Adamcovi). Nicméně i nejdelší kapitoly se skládají z celé řady dílčích pointovaných příhod. Szczygieł do svých textů shromažďuje materiál a pořádá ho. Jistě, je zodpovědný za výběr příběhů i jejich vnitřní výstavbu, ale hodnocení nechává na čtenáři. Navíc nemoralizuje (nemusí) ani nepaušalizuje, protože píše primárně pro publikum polské, nikoli české.

 

Psali jsme výše, že Gottland je knihou reportážní. Je ale asi třeba připsat, že polské reportáže nejsou srovnatelné s reportážemi, jaké známe z české publicistiky. Svou poetikou by se snad daly z novějších děl přirovnat k Čekárnám mého života Lenky Reinerové.

 

Továrna Gott

Celá kniha je umně vystavěna na řadě opozic – například již zmiňované, v rámci jednoho textu vyprávěné osudy Lídy Baarové a Adiny Mandlové nebo Jana Palacha a Zdeňka Adamce, připojit lze ještě příběh Marty Kubišové a Heleny Vondráčkové.

 

Obě dámy až do roku 1970 společně s Václavem Neckářem zpívaly v triu Golden Kids. Marta Kubišová potom byla vykonstruovanou aférou vymazána z veřejného života. Dva zbývající členové tria ale vystupovali dále. Dnešníma očima k tomu Helena Vondráčková v knize říká: „Vyčítali nám, že pracujeme. Představte si to, mně bylo osmnáct, Vaškovi třiadvacet. Martě bylo sedmadvacet a byla vdaná. Nemohla jsem si přece v tom věku sednout na chodník a žebrat! Tolik jsem toužila zpívat.“ V této podobě dostáváme od Szczygła podnět k přemýšlení. Rozhodnout, zda jde o přístup, který můžeme lidsky chápat a třeba ho i považovat za korektní, musíme sami. Příběh Golden Kids je přitom dozajista lidsky zajímavý.

 

Když si Jiří Korn v rozhovoru o několik stran dále není jistý, zda podepsal spíše Chartu nebo Antichartu, není na tom lidsky zajímavého nic. Slova emblému předlistopadového šoubyznysu Karla Gotta je jen těžko možné interpretovat jakkoli rozumně. „Snad mně národ nemá za zlé, že jsem byl jedním z největších devizových přínosců zemi, že mě dokonce srovnávali s několika fabrikami.“

 

Dnes je Gottland jméno muzea Karla Gotta umístěného v jedné z jeho vil. Szczygieł zde, myslím, že docela trefně, píše o lidech čekajících před vstupem do muzea. „Návštěvníci se navzájem podpírají, téměř nikdo nechce poodejít stranou a usednout na terasu kavárny. Stojí a nervózně mnou vstupenky v upracovaných rukou. Mám pocit, jako by se chtěli dovnitř dostat hned. Jako by se honem honem chtěli ujistiti, že jejich život byl správný.“ Ani zde přitom nejde o odsudek jako spíš o otázku – otázku po našem vztahu k vlastní minulosti. Tam, kde pochyba o mistrově dokonalosti znamená jen zpochybnění smysluplnosti vlastního života, je ale cesta do budoucnosti více méně nemožná.

 

České země těchto týdnů

Mariusz Szczygieł napsal v uplynulých letech řadu dobře zvládnutých reportáží, věnovaných osudům lidí spojených s tokem nejnovějších českých dějin, a zaslouží si za to ocenění. My – Česká republika – máme vůči našim severním sousedům stále dluhy nejenom literární. Snad poslední rozsáhlejší a zásadnější reportáže od našich severních sousedů publikoval pod názvem Polsko těchto týdnů na jaře 1968 v Literárních listech (tehdejších Literárkách) Jiří Lederer. On sám se však publikování textů o Polsku soustavně věnovat nesměl a nemohl a od té doby nám podobně literárně schopný a píšící zájemce nejen o polskou kulturu chybí.

 

Náprava, máme-li o vzájemné poznávání zájem skutečný a ne jen proklamovaný, je přitom stále potřeba na obou stranách. Gottland a Szczygłova novinářská práce jsou dobrými vykročeními, ale cesta se skládá z řady kamenů, nejen ze dvou.

 

Mariusz Szczygieł: Gottland. Přeložila Helena Stachová. Dokořán, Jaroslava Jiskrová – Máj, Praha 2007, 223 stran.

Text vyšel v Literárních novinách 52/2007.

 

29. 12. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 870121 návštěv, dnes zatím 91 (3 online).